Vnitřní kritik je jedna z podosobností našeho vnitřního světa a formují ji autority, mezi kterými vyrůstáš (dochází k takzvanému zvnitřnění vztahů vzorů chování, které s nimi zažíváš). Čím větší požadavky na Tebe, čím větší tvrdost, čím více podmínek pro získání lásky a přijetí, tím přísnější vnitřní kritik.

Je to možná paradox, ale úlohou vnitřního kritika je CHRÁNIT TĚ. Před čím? Před bolestí, které vznikala v raném dětství nenaplněním potřeb a „špatně“ pochopenými situacemi. V době, kdy jsi neměla rozlišovací schopnost, aby sis chování ostatních nebrala osobně, kdy jsi bez pomoci dospělého neměla kapacitu zprocesovat některé emoce a kdy jsi na svých rodičích (nebo jiných blízkých) byla životně závislá. Přirozeně nechceš znovu zažívat nepříjemné prožitky a emoce z těchto situací.

Vnitřní kritik se Tě snaží vyhecovat k výkonu, který bude znamenat, že jsi dost dobrá, úspěšná, milovaná, chválená, obdivovaná…. Dosaď si, co platí právě pro Tebe. Chce Ti zajistit bezpečí a výživu, kterou „potřebuješ“.

Bohužel však vychází z naučeného principu, kdy jsi závislá na pozitivním hodnocení světa. Vede Tě do neustálého naplňování ideálního obrazu sebe sama. Chrání Tě před tím, cítit znovu svá emoční zranění, ale ve skutečnosti tato strategie nevede k léčení, ani k žití Tvé skutečné přirozenosti. Naopak Tě činí velmi nesvobodnou.

Vnitřní kritik na scéně poukazuje na to, že Tvé vnitřní dítě se cítí ohroženo.