Nechat se inspirovat a brouzdat ve vodách zajímavých témat, po kterých Tvá duše prahne, je povznášející. Pokud jsi navíc multipotenciální, pravděpodobně potřebuješ zkoumat mnoho oblastí. Snadno se pak ale stane, že jdeme do hloubky i šířky témat tak moc, že se informacemi zahltíme.

Rovnováha mezi dáváním a přijímáním, prázdnotou a naplněním, konzumací a vlastním tvořením je narušena a v dlouhodobém horizontu vyčerpává vnitřní zdroje.
Slábne mentální bdělost, schopnost soustředit se, dělat hlubokou práci a zažívat klid, lehkost a uvolněnost v životě. Slábne i vlastní propojení s vnitřní tvořivostí a moudrostí.

V určitých fázích života jsem měla pocit, že jsem takový informační závislák (nebo možná závislák na zdrojích inspirace). Pomohlo mi uvědomění, že tím utíkám sama od sebe a nepříjemných pocitů. Osamělosti, prázdnoty, chaosu, smutku, nedostatečnosti…

S tímto uvědoměním se tahle až obsesivní snaha neustále si rozšiřovat obzory mírní a mírní. Vzniká prostor pro pocit naplnění z úplně obyčejných věcí, které se dějí tady a teď. Mizí tendence hodnotit to, co prožívám a utéct od toho. A hlavně se upevňuje pocit spojení se sebou. Jsem tu daleko víc přítomná pro sebe a to mění spoustu dalších oblastí v životě.

Ale je to o bdělosti a návratech k sobě. Čas od času se tahle tendence znovu objevuje a je v pořádku ji uvidět a bez sebemrskačství kouknout po prospěšnějším způsobu zacházení s informacemi.

Máte podobnou zkušenost milé ženy?
Jak si nastavujete hranice v tomto informačním světě s tolika možnostmi?
Máte dostatek času (a činností) pro sebe bez těchto vnějších vlivů a zdrojů?
Čas, kdy se může vnitřní prostor takzvaně vyprázdnit, aby se znovu naplnil něčím novým?
Podělte se v komentářích.